V managementu SIC jste dva roky, jak se za tu dobu vyvinula vaše agenda?
Jednak se zvýšil počet lidí, které mám ve svém týmu, v současnosti vedu čtyři velice šikovné a akční spolupracovníky, kterým práce v SIC dává smysl. Ale hlavně jsme spustili spoustu nových programů, takže agenda se mění neustále. Tím, že jsme inovační agentura, je pro nás každý den jiný, za což jsem moc ráda. Ne každá firma si může dovolit pořád zkoušet nové postupy, u nás je to naopak obrovská výhoda.
O jaké nové programy pro výzkumné instituce se jedná?
Například program Transferové vouchery, což je finanční podpora až 500 000 korun. Cílíme ji na slabá místa v procesu transferu technologií, kde transfer nejčastěji selhává nebo se nachází ve slepé uličce. Transferové vouchery lze využít například v situaci, kdy má vědec ověřenou technologii, ale aby se mohl spojit s firmou a vzbudit její zájem, potřebuje materiální výsledek, například vytvořit prototyp svého výrobku. Na ten ale často nemá peníze. Pro takové případy jsou tady Transferové vouchery, které pomohou toto „údolí smrti“ překlenout. Na tenhle program uvolňujeme dva miliony korun ročně, díky čemuž podpoříme čtyři až pět projektů, podle jejich finanční náročnosti. Projekt běží od loňska, dnes už ale máme první posunuté projekty. Ruku v ruce s vouchery nabízíme také podpůrné konzultační programy, díky kterým pomáháme riziková místa odhalit a následně navrhnout možná řešení.
Jaké projekty to jsou?
Příkladem může být krásný projekt Karla Hány z FBMI ČVUT (psali jsme zde), ve kterém jsme podpořili výrobu 25 prototypů detektorů pro nevidomé, které slouží jako doplněk bílé slepecké hole. S panem Hánou spolupracujeme už od roku 2021. Nejprve jsme mu pomohli ověřit, zda by se pro jeho detektor našlo na trhu uplatnění a následně jsme jej chtěli propojit s firmou, která by mohla detektory vyrábět. Jenže žádná firma do toho nechtěla jít, když byl nápad pouze na papíře. A protože jsme už nějakou dobu přemýšleli o spuštění Transferových voucherů, tenhle příběh nás přesvědčil, že to má smysl. Zmíněný program je opravdu v Česku unikátní, protože výhradně cílí na vědecké organizace a kryje náklady na transfer a komercializaci.
Dalším novým programem je Validace komerčního potenciálu, který směřuje na úplný začátek celého procesu, kdy vědec přichází se svým nápadem. My mu pomůžeme ověřit, zda má o jeho technologii zájem trh a následně mu pomáháme nastavit business plán. Dnes je často nutnou součástí grantů patent jako jeden z výstupů, takže vzniká spousta patentů, ale málokdy dochází k jejich komercializaci. Proto je důležité na začátku udělat validaci, která snižuje riziko, že skvělé nápady skončí v šuplíku. My jsme navíc schopni prověřit trh a najít potenciálního partnera, který bude s výzkumníky spolupracovat a uvede produkt v život.
Kdo zmíněné Transferové vouchery financuje?
SIC je obecně financováno dvěma zdroji. Primárním zdrojem je Středočeský kraj. Jeho podpora činí nějakých 60 % a pokrývá především provozní náklady, jako je chod kanceláří a náklady na zaměstnance, ale také třeba projekt Transferových voucherů. Zbylých zhruba 40 % máme z projektů, které jsme dokázali sami získat, ať už z MŠMT nebo z EU.
Nové programy vychází z potřeb vědců
Váš tým se věnuje výzkumným organizacím a jejich propojování s komerční sférou. Jak velkou část portfolia SIC tvoříte?
V SIC máme několik týmů, které pokrývají tři základní pilíře našeho zájmu. Je to jednak regionální inovační strategie, dále podpora firem – ať už startupů nebo malých a středních podniků, a podpora výzkumných organizací. Mezi našimi klienty převládají firmy, nicméně v porovnání s jinými inovačními centry máme díky specifikům Středočeského kraje velký podíl výzkumných organizací, kterým se můj tým snaží věnovat co nejvíc komplexně. Máme služby pro ředitele výzkumných organizací i pro vědce, pořádáme vzdělávací workshopy, nabízíme konzultační podporu pro zaměstnance transferových kanceláří jednotlivých výzkumných ústavů. Snažíme se je podporovat tak, aby výsledky nekončily v laboratoři a mohly se dostat k lidem.
Je nějaký ústav ve Středočeském kraji, kam se vám dosud nepodařilo proniknout?
Já bych řekla, že jsme v komunikaci se všemi výzkumnými ústavy v kraji. Problém může být spíše v tom, že ne každá služba se hodí pro každou výzkumnou instituci. I proto se snažíme průběžně mapovat jejich potřeby a vylepšovat naše služby.
Je nějaký program, který vznikl vyloženě na základě poptávky vědců?
Troufám si říct, že v podstatě většina našich programů vznikla z poptávky. Například cesta k Transferovým voucherům vedla přes Kreativní vouchery, kterými jsme se snažili propojovat výzkumníky s kreativci. To se však ukázalo jako ne zcela efektivní řešení, které jsme upgradovali na Transferové vouchery, kde mohou výzkumníci použít finance na cílené portfolio věcí.
Naopak program Validace komerčního potenciálu vznikl jako touha zalepit mezeru, které jsme si byli vědomi nejdříve my v SIC. Protože vyvíjet něco, co už na trhu je nebo to trh vůbec nechce, to je ztráta času i peněz. Proto chceme být hned na začátku celého procesu.
Propojování je v naší DNA
Co dalšího se vám v poslední době podařilo?
Podařilo se nám proniknout do Evropské inovační sítě EBN (European Business & Innovation Centre Network), což je velmi prestižní záležitost. Získání certifikace předcházel půlroční audit, jsme teprve čtvrté inovační centrum u nás, které tuto certifikaci získalo. Být součástí komunity, ve které aktivně spolupracuje více než 100 špičkových organizací a stovky expertů z celé Evropy, to je výhodné především pro naše klienty, protože je můžeme daleko lépe propojit i na mezinárodní úrovni.
Nedávno se nám podařilo získat program Merit v rámci Horizontu Evropa, díky němuž jsme schopni zaplatit na dva a půl roku pobyt 30 zahraničních vědců ve výzkumných institucích Středočeského kraje se secondmentem ve firmách. Už zde máme jedenáct vědců, dalších 10 by mělo přijít do konce roku, ostatní v příštím roce. Program je otevřen všem bez ohledu na věk a postavení v rámci akademického kariérního žebříčku, může to být vědkyně s rodinou, které finance pokryjí i náklady na péči o děti nebo to mohou být tzv. expati – Češi, kteří pracovali delší dobu v zahraničí a chtějí se vrátit. Inspirace podat tento projekt vzešla od samotných výzkumných institucí, které si často posteskly, že nemají dostatek zahraničních vědců a expertů, jelikož jim nemohou nabídnout dostatečně konkurenceschopné podmínky. Jsem moc ráda, že se kolegyni povedlo projekt dotáhnout a uskutečnit.
Vytvořili jste také tzv. inovační komunitu, k čemu slouží?
Propojování jednotlivých aktérů je v naší DNA – tím, že spolupracujeme jak s firmami, výzkumníky, ale i se zástupci obcí, přirozeně vzniklo prostředí, kde se jednotliví aktéři mohou potkat a sdílet své zkušenosti a potřeby. Inovační komunita je otevřený inspirativní prostor k diskuzi, kde se mohou řešit nápady, strategie a nastavení partnerství. My nabízíme příležitost pro tato setkání a podporu v nastavení dalších kroků.
Na principu propojování lidí funguje také váš formát speed datingů?
Speed dating je obrovská příležitost, ať už pro firmy nebo výzkumníky, jak získat nové kontakty za velmi krátkou dobu. Často mají vědci nějakou inovaci nebo technologii a nemají ponětí, jaké jsou v kraji firmy a s čím by jim mohly pomoci. Stejně tak firmy nemají kapacitu sledovat, co se u nás děje na poli výzkumu. Speed dating, kde se účastníci vzájemně představují během dvou minut, nabízí efektivní způsob, jak získat kontakty a síťovat lidi. Pokud vás druhý člověk zaujme, máte pak komfortní prostor potkat se s ním u kávy a delšího rozhovoru. Je to skvělá alternativa ke konferencím, kde si firmy platí za velké peníze stánky a čekají, zda k nim někdo přijde. Jenže obě strany často na začátku nevědí, že by pro sebe mohly být užitečné. My je dokážeme podpořit i při dalších vzájemných jednáních. Dneska už máme obchodní spolupráce, které díky speed datingu vznikly a jelikož tyto akce mají skvělou odezvu, chceme je rozvíjet i do budoucna. Dosud jsme facilitovali speed dating zaměřený na telemedicínu, inovace v zemědělství, molekulární biologii a vodíkové technologie, teď ladíme téma na podzim.
Přinášíme do vědy pohled businessu
Jak se za dobu působení SIC změnilo povědomí o vás a transferu technologií ve Středočeském kraji?
SIC funguje už devět let, transferu technologií a výzkumným organizacím jsme se začali naplno věnovat cca před pěti lety. Začali jsme mapováním výzkumných organizací v kraji, zjišťovali jsme, kolik jich je, jaká je jejich struktura, na čem pracují, v čem vynikají, kde mají problémy. Díky těmto informacím jsme zjistili, kde bychom mohli jako SIC pomoci. Dnes si myslím, že už jsme dostatečně známí, výzkumné organizace ví, co děláme a s čím nás mohou oslovit. Myslím si, že jsme za tu dobu ušli kus cesty a věřím, že dnes jsme dostatečně silným partnerem, na kterého se mohou vědci spolehnout.
Kde vidíte roli vašeho týmu do budoucna?
Naše role rozhodně bude stát i nadále na propichování bublin, poskytování expertů, konzultací a podpory pro výzkumné organizace. Na tom stojí většina našich programů. Řekla bych, že naší největší devízou je přinášet pohled businessu, který výzkumníkům logicky často chybí. Dnes ale také občas suplujeme roli transferových kanceláří, jelikož agenda transferu technologií je v našich podmínkách stále poměrně nezakořeněná. To ale není udržitelný model při množství našich zaměstnanců na jedné straně a výzkumných organizací a vědců v nich na straně druhé. Proto by na každém výzkumném ústavu měla být styčná osoba, která za otázky okolo transferu technologií odpovídá a nastavuje jasnou strategii. My bychom v budoucnu měli fungovat opravdu jenom jako podpora a s pracovníky transferových kanceláří konzultovat či pomáhat jim doplňujícím způsobem. Určitě nechceme nikomu konkurovat, chceme naopak být v synergii. Z projektů, které podpoříme, nemáme žádný zisk, pouze se upřímně snažíme pomoci vědě, aby se dostala do praxe a k lidem. A děláme to s nadšením.
Lenka Staviany se v inovacích pohybuje téměř deset let. Studovala na Ostravské univerzitě, kde ji už během studií zaujala problematika přenosu vědeckých poznatků do praxe. Pracovala jak v malé firmě, tak v nadnárodní korporaci, aby se usadila ve Středočeském inovačním centru, ve kterém působí pět let a druhým rokem vede oddělení výzkumu, transferu a spolupráce. Je bývalou profesionální tenistkou a úspěšnou mezinárodní tenisovou rozhodčí.
Autorka: Vendula Lužná, spolupráce M. Ježek. Rozhovor vyšel v rámci seriálu pro Vědavýzkum.cz.
