Na trhu existuje řada ultrazvukových senzorů pro nevidomé. Proč jste vymysleli nový?
S přístroji tohoto typu jsme se poprvé setkali na technologickém festivalu. Zjistili jsme ovšem, že pro nevidomé nejsou existující senzory adekvátní náhradou bílé hole a že s podobnými přístroji mají velmi špatné zkušenosti kvůli jejich nefunkčnosti. Dokonce jsme kvůli této nechvalné pověsti stávajících ultrazvukových senzorů nazvali ten náš „Detektor předmětů proti úderu do hlavy“, abychom jasně ukázali, že jde o něco jiného.
V čem je váš detektor jedinečný?
Je jiný v tom, že bílou hůl nenahrazuje, ale pouze ji doplňuje. Umožňuje identifikovat potenciálně nebezpečné objekty, které vyčnívají do prostoru a představují nebezpečí pro oblast hlavy. Rozdíl je také v jeho umístění. Upevňuje se na hrudník, kde je krabička méně nápadná. Navíc nevidomí chodí často kolem zdí a občas hlavou i nekontrolovaně cukají, takže umístění detektoru na hlavě vede k často k falešnému signálu.
Váš přístroj vzniká záměrně ve spolupráci s nevidomými.
Ano, od samého začátku jsme s nimi v úzkém kontaktu a reflektujeme jejich potřeby. Pomáhá nám v tom i Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA při ČVUT. Společně jsme ladili ideální velikost, umístění nebo záběr přístroje i řadu dalších detailů. A s nevidomými spolupracujeme i dnes ve fázi testování prototypů. Z technického hlediska není detektor žádná raketová věda, ale unikátním jej dělá právě jeho praktičnost.
Doc. Karel Hána z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT (foto: UCEEB)
Jak dlouho jste senzor vyvíjeli?
První funkční vzorek jsme drželi v ruce asi 3 měsíce od doby, kdy jsme si definovali zadání. První dvě verze byly o hodně větší než je detektor dnes, ale již plně funkční a se stejnými technickými parametry i umístěním. Poté jsme díky podpoře Středočeského inovačního centra (SIC) vyrobili 25 funkčních prototypů. Ty nyní kolují mezi nevidomými, kteří je dlouhodobě testují a my sbíráme další zkušenosti a podněty k vylepšení přístroje. Máme také podanou patentovou přihlášku a hledáme firmu, která by nám pomohla dostat detektory na trh.
SIC vám tedy finančně pomohlo v klíčovém kroku?
Naše domovská Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT má sídlo ve Středočeském kraji, takže spadáme do okruhu působnosti SIC, jehož důležitou prioritou je podpora transferu technologií. Od nich jsme v rámci programu Transferové vouchery získali finanční podporu. Vyplnili jsme jednoduchou žádost a absolvovali ústní pohovor, v rámci kterého jsme představili projekt zástupcům SIC a ukázali jim naše nadšení po věc. Osobní setkání ostatně považuji za velmi efektivní způsob při rozdělování financí, protože máte dostatek relevantních informací o jednotlivých projektech. V našem případě jsme osobní schůzku zvládli nečekaně ještě v den, kdy jsme se o grantovém schématu dozvěděli, protože to byl předposlední den před ukončením výzvy. I to dle mého svědčí o veliké ochotě zaměstnanců SIC pomoci.
Jaké byly podmínky spolupráce?
Dostali jsme podporu v hodnotě půl milionu korun na pět měsíců a zavázali jsme se finance využít na tvorbu 25 funkčních prototypů a podat patentovou přihlášku. Projekt tedy trval velmi krátkou dobu. Měli jsme štěstí, že jsme v době podání žádosti byli v pokročilé fázi vývoje a výzva SIC pro nás byla jako šitá na míru, co se časové dotace i výše podpory týče.
Plánujete další společné projekty se SIC?
Určitě, máme podanou přihlášku do grantového programu MERIT, který podporuje stáže zahraničních studentů na středočeských institucích a nyní očekáváme informaci, zda zafinancují právě naše stážisty. V posledních dvou dekádách vznikla řada konzultačních firem a center, které byly zaměřené na podporu transferu znalostí i podobných oblastí a byly financované z dotací z Evropské unie. Z velké části šlo o instituce vzniklé za účelem zisku, které potřebovaly vykázat aktivity, což pro nás znamenalo vyplňování řady formulářů a byrokratickou zátěž, ale reálná pomoc byla minimální. Moje zkušenost z posledních let je taková, že se opět objevuje řada startupů i větších firem a organizací, které chtějí skutečně pomáhat a vědí jak na to. A SIC je určitě jednou z nich.
Projekt skončil v říjnu 2023. Kam jste se od té doby posunuli?
Od té doby detektory neustále testujeme. Nevidomí je skutečně používají, a dokonce nám je nechtějí ani vracet, což nás nesmírně těší. Nyní sháníme firmu, ideálně s předchozími zkušenostmi s pomůckami pro nevidomé, která nám pomůže dostat produkt na trh. Pokud by se ji najít nepodařilo, tak zvažujeme založení spin-off firmy a začneme detektory vyrábět sami. Výhodou je, že cena jednoho přístroje je cca 20 000 Kč při kusové výrobě, takže finanční bariéra pro výrobu přístrojů není veliká.
S komerční výrobou můžete začít, až vám bude udělen patent. Jak probíhá patentové řízení?
Za posledních pět let má naše skupina přidělených asi 11 patentů, takže s tím už máme nějaké zkušenosti. Prvním krokem je mít vyvinutý produkt a na základě něj vyplnit patentovou přihlášku. Na ČVUT máme výborného patentového zástupce, který nám pomáhá psát velmi kvalitní patentové přihlášky. My jsme zatížení jakousi vynálezeckou slepotou a jeho úkolem je přihlášku nejen sepsat, ale také navrhnout další alternativní možnosti, jak by věci mohly být, aby byl patent skutečně neprůstřelný.
Proč je dobré mít patentovou přihlášku dobře napsanou?
Aby skutečně chránila, co je obsahem patentu. Její součástí by měl být nejen stávající popis produktu, ale také různá doplňková řešení, která nemusí být z hlediska dalších plánů aktuální, ale mohla by je vymyslet konkurence. Kolem patentování je totiž vystavěný veliký byznys a existují lidé a firmy, kteří investují svůj čas do vykrádání již schválených patentů a hledají aspekty, které nejsou u jednotlivých vynálezů dostatečně pokryté. Tyto dílčí části si pak nechávají patentovat a doufají, že si od nich někdo bude muset koupit licenci, až bude chtít věc vyrábět. Veliká část patentů reálně nikdy nevznikne a existuje pouze na papíře.
Co se děje s přihláškou dál?
Posuzuje ji Úřad průmyslového vlastnictví, který hodnotí několik klíčových kritérií: novost, průmyslovou využitelnost a vynálezecké úsilí. Po podání přihlášky má úřad 18 měsíců na provedení vlastnictví rešerše a přidělení patentu. Občas je to i rychlejší. Do jednoho roku od udělení českého patentu si pak musíme podat žádost o ochranu mezinárodní. A to se určitě chystáme udělat, protože věříme, že náš detektor má potenciál uspět i ve světe.
Autor: Tereza Mašínová
Rozhovor vyšel v rámci seriálu pro Vědavýzkum.cz.
