Luboš Tomiška, ředitel Evropského inovačního centra společnosti Eaton (foto: Gabriela Goffová, zdroj: SIC)
Ve funkci ředitele Evropského inovačního centra firmy Eaton působíte rok. Kudy vedla vaše cesta k této funkci?
V rámci inovačního centra jsem si prošel různým rolemi, které mě na to částečně připravily a kvalifikovaly, mám vhodné vzdělání, mezinárodní zkušenosti, praxi z různých oborů a z odlišně organizovaných firem. Byl jsem také ve správný čas na správném místě.
V rámci studia na Fakultě strojní ČVUT, kde jsem se zabýval zejména spalovacími motory, jsem absolvoval půlroční stáž na Technické univerzitě v Braunschweigu, v blízkosti jednoho z center německého automobilového průmyslu. Líbilo se mi mezinárodní prostředí a už mi to zůstalo. Později v kariéře jsem vystřídal několik zahraničních i českých firem. Pracoval jsem v oblasti automobilového průmyslu, obnovitelných zdrojů, zejména větrné energetiky a konstrukce kolejových vozidel. Jsem rodák ze středočeských Roztok a když se americká firma Eaton, která je v automobilovém průmyslu velmi aktivní, rozhodla v mém rodišti otevřít Evropské inovační centrum (EEIC), vnímal jsem to jako velkou příležitost a před dvanácti lety jsem se stal jedním z prvních zaměstnanců.
Čím se v EEIC zabýváte?
Firma Eaton vznikla v roce 1911 v USA jako dodavatel komponent pro automobilový průmysl. Dnes je to nadnárodní firma s globální působností. Ještě na konci 90. let minulého století byl automobilový průmysl tahounem celé firmy. S přelomem století přišla postupně změna, elektrický sektor hraje prim a Eaton se profiluje jako společnost pro chytré řízení energie (Intelligent power management company). Firma má dva sektory, již zmíněný elektrický a průmyslový. Vedle toho má celofiremní „korporátní“ výzkum a vývoj kam patří i evropské inovační centrum. S oblibou říkám, že jsme takový malý, kondenzovaný Eaton. Máme tu od všeho něco. Náš význam je globální, ale náš přínos je zejména pro region EMEA (Europe, Middle East, and Africa). V inovačním centru máme 230 zaměstnanců z více než 25 zemí světa. Naše aktivity zahrnují mnoho oblastí, jako jsou automobilový a letecký průmysl, automatizace, jištění elektrických obvodů, distribuce elektrické energie, výkonová elektronika, vývoj softwaru a firmwaru či korporátní výzkum.
Detail na testování diferenciálů, které jsou součástí pohonných systémů vozidel (foto: Gabriela Goffová, zdroj: SIC)
Máte nějaké prioritní směry výzkumu?
V obecné rovině se soustředíme zejména na postupné „inkrementální“ inovace, které produkty posouvají vždy o malé krůčky dopředu. Zlepšují funkcionalitu, technické parametry, spolehlivost atd. Snažíme se, aby byl zákazník spokojenější nebo abychom vyhověli jeho novým požadavkům. Naprosto klíčové je, aby produkty vyhověly novým legislativním požadavkům, které se někdy mění dost rychle. Některé detaily nejsou známy dostatečně dopředu, což vytváří jistý časový tlak. Důležité pro nás samozřejmě také je, aby inovace přinášely v budoucnu finanční zisk, jehož část může být následně investována do inovací budoucích. V dlouhodobém časovém horizontu by to jinak ani fungovat nemohlo.
V jakém časovém horizontu by měla inovace přinést finanční zisk? A jak to dokážete dopředu odhadnout, co zisk přinese a co ne?
Metrika je pro různé obory naší činnosti dost odlišná, ale určitě se bavíme v řádu let. Přivést nový výrobek na trh potřebuje svůj čas. Firma na to má robustní interní procesy, které minimalizují riziko neúspěchu. Nejen to technické, ale i komerční. Díky digitalizaci vývoje se nám tento čas daří postupně zkracovat, což je jeden ze strategických cílů celé firmy, ale taktéž trend většiny oborů, kde působíme. Jistou výjimku tvoří letecký průmysl, kde je inovační cyklus vzhledem ke specifikům oboru, požadavkům na bezpečnost, spolehlivost a certifikaci výrazně delší než v jiných oborech. Zde se můžeme bavit i o více než jedné dekádě. Pro zajímavost, u projektů, které se zaměřují na udržitelné letecké palivo (SAF – Sustainable Aviation Fuel) se bavíme o termínech výrazně přesahující jednu dekádu.
Luboš Tomiška před patentovou stěnou EEIC (foto: Gabriela Goffová, zdroj: SIC)
Nedílnou součástí našich aktivit je aktivní práce na duševním vlastnictví (IP). Vždy je potřeba naše myšlenky ochránit a pojistit si investici do vývoje. Na recepci u vstupu máme patentovou stěnu, na které zatím visí 25 patentů, na kterých se podíleli naši zaměstnanci. Samozřejmostí je i respekt k duševnímu vlastnictví konkurence. Na duševním vlastnictví konkurence se mi líbí jedna věc ‒ ukazuje vám tak trochu cestu, sice ne tu, kterou se vydat, ale tu, kterou to určitě nepůjde.
Vystačíte si jako firma s vlastními zdroji, nebo hledáte partnery pro spolupráci, kteří vám mohou v něčem pomoci?
Celosvětově máme téměř sto tisíc zaměstnanců, takže jsme do velké míry soběstační. Zároveň jsme ale otevřeni spolupracím, které pro nás dávají smysl, ve chvíli, kdy někdo nabízí to, co my potřebujeme. Na této úrovni spolupracujeme například s ČVUT nebo VUT, což jsou naši největší partneři z akademické sféry. Centrum vozidel udržitelné mobility ČVUT ostatně sídlí hned ve vedlejší budově. Řadu spoluprací jsme navázali i díky českým grantovým programům, kde české vysoké školy hrají roli klíčového partnera nabízejícího nepostradatelné a mnohdy unikátní znalosti. Jsme také součástí sedmi velkých evropských konsorcií v rámci programu Horizon Europe, kde nabízíme naši kompetenci, výzkumný potenciál nebo know-how.
AC nabíjecí stanice pro elektromobily ‒ integrální součást inteligentního řízení spotřeby budov a minimalizace jejich vlivu na síť (foto: Gabriela Goffová, zdroj: SIC)
SIC zvyšuje dynamiku regionu
Jakou roli hraje ve vašem síťování Středočeské inovační centrum (SIC)?
Jako firma jsme se SIC v kontaktu již několik let. Ve svých dřívějších rolích jsem měl takříkajíc svázané ruce konkrétním zadáním a projekty přímo pro naše business partnery v rámci průmyslového sektoru. Dnes, v aktuální roli ředitele celého inovačního centra řeším i přesah do českého nebo středočeského potenciálu. Středočeské inovačního centrum nás zve na různé inovační workshopy nebo konference, které (spolu)pořádá. Zprostředkovali nám například první kontakt s Centrem HiLASE v Dolních Břežanech. Díky SIC jsme u nás přivítali kolegy z Fyzikálního ústavu AV ČR, kteří nám představili technologie, které vyvíjí. Našli jsme překryv v našich zájmech a doufám, že v budoucnu najdeme dost času a kapacit, abychom mohli spolupráci dále rozvíjet.
Jaké další benefity vám spolupráce se SIC přinesla?
Šíře služeb, které SIC nabízí je enormně široká, ostatně pořád objevuji nové . Nezastupitelnou rolí Středočeského inovačního centra je, že má informace z regionu a je schopno propojit lidi a firmy, které o sobě nevědí. V EEIC jsme zaběhlí v naší každodenní rutině a veškerý náš čas je dedikovaný pro naše projekty. Pro přesahy nebo spolupráci s jinými firmami nebo výzkumnými ústavy těžko hledáme čas. Velkým benefitem SIC je, že zná naše potřeby z osobních schůzek, takže když řešíme, jakým směrem jít nebo hledáme konkrétního partnera, tak nás může efektivně propojit. Vlastně je to takové seznamování na klíč. Skvělé zkušenosti mám v tomto ohledu například se speed datingem, v rámci kterého jsem se seznámil s řadou kolegů z příbuzných oborů.
Myslím si, že většina Evropy zaostává za světem v dynamice podnikatelského prostředí. V porovnání třeba s USA, kde má přechod z myšlenky k fungujícímu byznysu, akviziční procesy nebo třeba uvádění firem na burzu naprosto jinou dynamiku, než máme běžně v Evropě. Zde právě vidím přínos SIC, které zvyšuje dynamiku regionu a propojuje a akceleruje jednotlivé hráče v inovačním ekosystému Středočeského kraje a akceleruje.
Podařilo se vám dostat na trh nějakou inovaci, na kterou jste přišli ve spolupráci s vědci z akademických institucí?
Zde asi nemohu být úplně konkrétní, ale s ČVUT Fakultou strojní, respektive s Centrem vozidel udržitelné mobility úspěšně spolupracujeme v podstatě od počátku naší existence datované od roku 2012. Jejich kompetence v oblasti simulací a testování spalovacích motorů sehrála významnou roli v akceleraci vědomostí a kompetencí týmu vyvíjejícího pokročilé ventilové rozvody. Vícero společných grantových programů, které pomohly vyvinout některé klíčové technologie, to dokládají. Konkrétní produkty, u kterých vývoj benefitoval z této spolupráce, jsou v sériové výrobě. Jsme globální firmou, takže se to obtížně odděluje, ale česká stopa je výrazná.
Firma Eaton se zapojuje do lokálního života
Firma Eaton sídlí v Roztokách u Prahy. Je pro vás blízkost Prahy výhodou či vám naopak vysává lidi?
Záleží, z jakého úhlu na to koukáte. Část našich zaměstnanců jsou lidé krátce po vysoké škole nebo na začátku kariéry, kteří ještě nejsou místně tak ukotveni a nevědí, kde budou za několik let. Tam asi trochu ztrácíme, nejsme hned na metru nebo přímo v centru. Ti, kteří u nás zakotví, jsou ale spokojeni. Spojení autobusem i vlakem z Prahy máme přímé, máme zde lepší dostupnost bydlení, rodinná logistika může být v malém městě a okolí jednodušší. Zaměstnance se snažíme hledat na univerzitách, stážích, ale také k nám hodně lidí přichází na základě doporučení stávajících zaměstnanců. Máme vybudované renomé a mezinárodní prostředí je určitě velkým lákadlem.
Sídlo Evropského inovačního centra společnosti Eaton (EEIC) v Roztokách u Prahy (foto: Gabriela Goffová, zdroj: SIC)
Zapojujete se také do lokálního života v Roztokách?
Jeden z pilířů naší firemní kultury je, že se snažíme místo, kde působíme, podporovat a zvelebovat. Každoročně organizujeme charitativní aktivity, podporujeme místní zájmové a sportovní spolky nebo pořádáme workshopy a stáže pro děti ze základních a středních škol, kterým ukazujeme inženýrskou práci a snažíme se v nich vzbudit zájem o techniku. Město Roztoky nedávno podepsalo memorandum se Středočeským krajem o vzniku druhého stupně základní a střední školy (gymnázia). Představa Kraje je všeobecné gymnázium, po kterém je ve Středočeském kraji asi největší poptávka. Část zainteresovaných lidí v Roztokách by rádo školu směřovalo spíš směrem k technickému lyceu. Blízkost EEIC, ČVUT a ÚJV Rež k tomu logicky vybízí. Osobně tuto myšlenku také podporuji ale chápu prioritu Středočeského kraje, který asi neřeší tuto odlišnost, ale nutně potřebuje rozšířit kapacity středních škol pro rychle se rozrůstající populaci ve středních Čechách. Jsem velice rád, že jsme byli přizváni do pracovní skupiny, kde jsme diskutovali naši součinnost, takže uvidíme, jak to celé nakonec dopadne.
Kam chceme posunout výzkum?
Co by podle vás měl umět absolvent vysoké školy?
Při najímání profesionálů i absolventů je pro nás kromě odborného vzdělání důležitá i síť kontaktů, kterou náš potenciální nový kolega nebo kolegyně má. Nutnou podmínkou je také schopnost pracovat v anglicky mluvícím prostředí a v týmu, který je variabilní věkově, genderově i kulturně. V dnešní době většina firem nevybírá lidi jen podle toho, co umí, ale i podle potenciálu, který v nich vidí. A právě zde jsou sociální dovednosti klíčové a znalostní přesah do jiných oborů, nejenom těch technických, je velmi vítán. Před nástupem do nadnárodní firmy je určitě potřeba si uvědomit jeden důležitý fakt. Velká, dobře strukturovaná firma nedosahuje výsledků díky silným individualitám, ale díky týmové spolupráci. Už nežijeme v době, kdy jeden inženýr zvládal vše. Vědění výrazně pokročilo a v silách jednotlivce již není obsáhnout všechny dostupné nástroje a najít nejlepší řešení. Vše je o spolupráci, máme nastavené interní postupy a standardizované procesy, které nám pomáhají řídit riziko a slouží jako jakási paměť firmy jak věci (ne)dělat.
Ukázka odborné práce v testovací cele na ventilové rozvody (foto: Gabriela Goffová, zdroj: SIC)
Kdybych byla absolventkou třeba ČVUT, proč bych měla jít pracovat do nějaké nadnárodní korporace, která říká, že výsledků nedosahuje díky mé individualitě? Pro velkou část mladých je naopak důležité slyšet, že jejich individualita má vliv.
Samozřejmě, celek se skládá z dobrých výkonů jedinců. V rámci EEIC pracují zaměstnanci více než 25 národností a více jak 40 % zaměstnanců jsou cizinci. Smyslem inovačního centra je, že vytváří zaměstnancům podmínky, ve kterých nejsou denně vyrušováni provozními záležitostmi (nejsme výrobní závod), a mohou se soustředit pouze na inovace nebo práci na zajímavém projektu, což je pro řadu lidí lákavé. Výhodou velké firmy také je, že nabízí různé možnosti profesního i osobního růstu. Když u nás chtějí lidé změnit projekt nebo obor, tak nemusí odcházet, ale mohou pouze změnit tým a hned před nimi stojí nová výzva. Mohou také odejít do zahraničí do jiné pobočky. Ale souhlasím, pakliže má někdo startupové myšlení a rád si věci dělá po svém, tak velká procesně řízená firma nemusí být ta správná volba.
A kam byste chtěl posunout váš výzkum? Máte nějaký výzkumný plán na třeba následující tři roky, což je obvyklá doba standardních grantů?
Jak už jsem zmínil na začátku, naše inovační úsilí je mnohdy řízeno externími faktory, jako legislativa či přání a potřeby našich zákazníků. Témata, která rezonují společností, jsou i naše témata a určitě se stanou nedílnou součástí našich projektů. EURO 7, Taxonomie EU, eMobilita, obnovitelné zdroje energie, DC technologie a mnoho jiných, to vše a mnoho dalšího u nás velmi rezonuje. K některým obtížným výzvám rádi přizveme výzkumné partnery v ČR, ať už napřímo nebo v rámci příštích grantů. Určitě si máme vzájemně co nabídnout.
Kam chcete EEIC posunout v nadcházejících letech?
Kapacita budovy a poptávka po kvalitní inženýrské práci v rámci silné a úspěšné nadnárodní firmy nám pořád umožňuje růst. Jdeme cestou zvyšování efektivity prostřednictvím centralizovaných oddělení, center excelence, kterých tu máme hned několik a počítáme, že do budoucna dále porostou. S tím úzce souvisí i rozvoj mladých talentů a péče o naše zaměstnance tak, aby know-how neodcházelo, ale systematicky rostlo. Digitalizace vývoje a agilní přístup jsou taktéž tématem, který chceme v následujících letech rozvíjet. Jestli je pro nás nyní něco výzvou, tak je to ekonomická situace v Evropě a konkurenceschopnost Evropy na globální šachovnici. Byť má EEIC jistý globální význam, tak ekonomický úspěch firmy v regionu je pro nás klíčový. Kvalitní věda, výzkum a inovace se bez dlouhodobě dobrého ekonomického zázemí firmy dělat nedají. Pracujeme i s řadou jiných nejistot, ale vidím okolo sebe silný a motivovaný tým, který má schopnosti a kapacity překonávat překážky.
Lubor Tomiška
Lubor Tomiška je od roku 2024 ředitelem Evropského inovačního centra společnosti Eaton (EEIC), které sídlí v Roztokách u Prahy. Vystudoval Fakultu strojní ČVUT a pracoval v několika zahraničních i českých firmách v oblasti automobilového průmyslu, obnovitelných zdrojů a konstrukce kolejových vozidel.
Autorka: Tereza Mašínová, editor: Michal Ježek
Rozhovor vyšel ve Vědavýzkum.cz.
