• Inspirujte se
• O tom, jak dostat vědu z laboratoře na trh a co by poradila začínajícím vědcům, v rozhovoru s Kateřinou Komrskovou

„Dlouho jsem věřila, že vědec musí mít všechno perfektně připravené a ověřené, než se pustí do dalších kroků. Dnes vím, že důležitější je odvaha zkusit nové cesty, i když výsledek není hned jistý,“ přiznává v rozhovoru Kateřina Komrsková.

Kateřina patří ke světové špičce ve výzkumu kvality pohlavních buněk a stojí za patentovanou technologií, která dokáže oddělit nepoškozené spermie od poškozených. Aby posunula svůj objev blíže k lidem, založila startup Molecule 46 a vydala se na cestu podnikání, která ji přivedla až do SIC Startup Accelerátoru – a nakonec i k vítězství v tomto programu. V rozhovoru sdílí své zkušenosti s tím, jak překonat překážky při cestě z laboratoře na trh a proč jsou podle ní důležitá inovační centra.

Finále SIC Startup Akcelerátor 2024 (foto: SIC)

Jak tedy dostat nápady a výzkum z „šuplíku“ na trh?

Z mé zkušenosti je klíčové, aby vědeckovýzkumná pracoviště už od začátku uvažovala nejen o publikačním výstupu nebo patentu, ale také o tom, jaký konkrétní problém může jejich objev vyřešit a komu může sloužit. To vyžaduje trochu jiné nastavení mysli, otevřenost vůči světu byznysu, investorů a potřeb společnosti.

Systémové řešení je však stejně důležité: univerzity a ústavy potřebují odborníky na transfer technologií a komercializaci, kteří propojují vědce s průmyslovými partnery a pomáhají překlenout propast mezi laboratoří a trhem. Klíčové je ale nejen poskytování podpory, nýbrž také budování vzájemné důvěry, aby vědci věřili, že pracovníci transferu stojí na jejich straně, že jim pomáhají a nejsou hrozbou. Jen pokud se nebudou obávat zneužití sdílených informací či nutnosti se později obhajovat, mohou otevřeně spolupracovat a posouvat svůj výzkum směrem k reálnému dopadu. Bez podpory a důvěry se totiž často stane, že i výborný nápad zůstane jen na papíře.

Co byste poradila svému mladšímu já a začínajícím vědcům?

Asi bych si řekla: neboj se dělat chyby a učit se z nich. Dlouho jsem věřila, že vědec musí mít všechno perfektně připravené a ověřené, než se pustí do dalších kroků. Dnes vím, že důležitější je odvaha zkusit nové cesty, i když výsledek není hned jistý.

Mladým vědkyním a vědcům proto radím, aby se snažili kombinovat odbornou excelenci s otevřeností vůči mezioborové spolupráci a nebáli se podnikatelského prostředí. A hlavně, aby se obklopovali lidmi, kteří jim věří a podporují je.

Jak vnímáte roli SICu a inovačních center?

SIC pro nás byl nesmírně důležitý – poskytl nám mentoring, akcelerátorové programy i cennou zpětnou vazbu, která nám pomohla formulovat naši vizi a připravit se na vstup mezi investory. Bez této podpory by byl rozvoj našeho spin-offu Molecule 46 určitě složitější a pomalejší. Do budoucna vidím velký potenciál inovačních center v propojování mezinárodních sítí, v podpoře ochrany duševního vlastnictví a v přivádění vědeckých týmů k investorům, kteří mají zájem nejen o finanční zisk, ale i o dlouhodobý společenský dopad.

Jak akcelerovat a financovat? Role networkingu a propojení vědy s podnikáním

Pro úspěšný rozvoj spin-offu je zásadní rychlý přístup k financím, ať už formou grantů, seed investic nebo venture kapitálu. Z mé zkušenosti je ale stejně důležitý jako samotné peníze networking – možnost potkat se s partnery, mentory, investory i potenciálními zákazníky.

V Česku se v posledních letech situace výrazně zlepšuje, vzniká více platforem a akcí, které vědu a byznys propojují. Stále bych však uvítala ještě intenzivnější mezinárodní přesah, protože globální networking otevírá dveře nejen k financím, ale i k inspiraci a novým spolupracím.

Na základě vaší zkušenosti – jak se liší podpora startupů a spin-offů v Česku oproti zemím jako USA nebo Austrálie?

Rozdíly jsou patrné hlavně v ohodnocení a motivaci. Ve vyspělých zemích je běžné, že spin-offy a startupy mají přístup k mnohem vyšším investicím a vědci mají možnost rozvíjet se i v podnikatelských dovednostech v rámci svého výzkumného prostředí.

U nás se postupně situace zlepšuje, ale pořád platí, že vědec musí věnovat obrovské úsilí nejen samotné vědě, ale i překonávání systémových bariér. Atraktivita vědy se proto často odvíjí od individuální motivace a nadšení.

Na druhou stranu, česká vědecká komunita je velmi kreativní a dokáže i z omezených prostředků vybudovat projekty, které mají šanci uspět globálně. To je něco, na co můžeme být právem hrdí.