Okna a oči do našeho vesmíru. Rozhovor se Soňou Ehlerovou z Astronomického ústavu v Ondřejově

Když Česko v roce 2007 vstoupilo do Evropské jižní observatoře (ESO), otevřely se české astronomii nové obzory. Jednou z vědkyň, které využívají přístroje ESO umístěné v chilské poušti Atacama, je i astronomka Soňa Ehlerová. Na kterých misích se tam ondřejovský ústav podílí? Líčí v rozhovoru, který vám rádi nabízíme nejen proto, že Astronomický ústav AV ČR je jedním ze zakládajících členů SIC.

Kdy jste poprvé spatřila hvězdnou oblohu na chilské poušti?
Poprvé v roce 2014. Do Chile na observatoř La Silla, která je prvním pozorovacím stanovištěm Evropské jižní observatoře, jsem se dostala při řešení jednoho z projektů Astronomického ústavu. Prováděla jsem pozorování na 2,2metrovém dalekohledu MPG. Ale hledět prostýma očima na nádherné noční nebe byl rovněž úžasný zážitek. Tisíce jasných hvězd, Mléčná dráha, Magellanova oblaka…

A samotná observatoř La Silla je také velmi romantická.

Kolik je v Chile umístěno observatoří?
ESO provozuje tři observatoře – La Silla, Paranal a Chajnantor, nyní se staví na hoře Armazones v nadmořské výšce 3046 metrů Extrémně velký dalekohled (ELT).

Proč právě chilská poušť je tak vhodná k pozorování vesmíru?
Panuje zde extrémně suché prostředí – vlhkost vzduchu totiž zhoršuje pozorování a brání paprskům některých vlnových délek proniknout až k zemskému povrchu.
Dalšími důvody jsou vysoký počet bezoblačných dní a vzdálenost od lidských sídel. Pozorování noční oblohy tak neruší světelné znečištění.

Změnily se zásadně možnosti vědeckého bádání pro Astronomický ústav okamžikem vstupu Česka do Evropské jižní observatoře?
Rozhodně, můžeme se účastnit společných technologických i vědeckých projektů. To je pro nás velice důležité, protože tamní přístroje umožňují zkoumat i nejvzdálenější místa ve vesmíru a výsledky těchto pozorování hýbají dnešní astronomií.

Jakých projektů se vědci z Astronomického ústavu účastní?
Před několika lety Česká republika zrekonstruovala 1,54metrový dánský dalekohled na observatoři La Silla a čeští astronomové na něm mají polovinu veškerého pozorovacího času. V současnosti tam probíhá rekonstrukce dalšího dalekohledu. Řídí ji vědci z Astronomického ústavu a po jejím dokončení začne přístroj PLATOSpec pozorovat exoplanety, tedy planety obíhající ve vesmíru jiné hvězdy než naše Slunce, a zapojí se také do pozemské podpory kosmických misí PLATO a ARIEL.
Tyto mise připravuje Evropská kosmická agentura (ESA) a Astronomický ústav se podílí i na dalších jejích projektech. Spolu s Ústavem fyziky atmosféry AV ČR například pracoval na stavbě přístrojů pro sondu Solar Orbiter, která se vydala na svou cestu ke Slunci 10. února 2020.
Náš ústav je zapojen rovněž do projektu ATHENA, jehož cílem je pomocí rentgenového dalekohledu zkoumat horký a energetický vesmír, tedy svět černých děr, kup galaxií a vybuchujících hvězd. Účastníme se také mise LISA, což bude vůbec první v kosmu umístěná observatoř měřící gravitační vlny.

Musíte kvůli pozorování cestovat do Chile, nebo máte spojení i na dálku?
Mnoho dalekohledů dnes umožňuje dálkové ovládání, tudíž můžeme pozorovat i z Ondřejova. Vzhledem k epidemii covidu-19 se vzdálené pozorování dost řešilo, takže teď můžeme využívat i největší dalekohledy, jako je Velmi velký dalekohled, VLT, ale ne z Ondřejova, nýbrž ze střediska ESO v Garchingu či v Santiagu.

Nyní se staví v chilské poušti další velkolepé dílo, Extrémně velký dalekohled. Budete moci jeho kapacitu využívat?
ELT je dalekohled s průměrem 39,3 metru a stane se největším astronomickým optickým teleskopem na světě. Dosud největší, na Kanárských ostrovech, má průměr 10,4 metru. Mnoha vědeckým týmům v Astronomickém ústavu, ale také třeba na Univerzitě Karlově, se otevřou zajímavé možnosti pozorování, ať už blízkých objektů Sluneční soustavy, nebo třeba vývoje galaxií či sledování osudu hmoty z galaxií vytržené.

Česká astronomie je také velmi silná v pozorování Slunce. Jaká zařízení k tomu může využívat?
Z přístrojů Evropské jižní observatoře umožňuje pozorování Slunce radioteleskop ALMA, který stojí rovněž v Chile, na pláni Chajnantor, 5000 metrů nad mořem. V Evropě existuje několik tzv. regionálních uzlů (ALMA Regional Centre, ARC), které pomáhají se zpracováním dat a pozorování. Jeden z těchto uzlů sídlí v Ondřejově a jeho specializací je sluneční astronomie. Vyvíjí se zde i software pro zpracování dat. V oblasti pozorování Slunce radioteleskopem ALMA jsou náš přínos a naše expertiza skutečně světově významné.

Čím se zabýváte vy?
Mým oborem jsou galaxie, mezihvězdný plyn a tvorba hvězd. Hvězdy vznikají v nejhustších místech
mezihvězdného plynu, v molekulárních mračnech. Okamžitě po svém vzniku začínají působit na své okolí – obvykle poněkud destruktivně, tedy odfukováním plynu a jeho ionizací. Nejdestruktivnější jsou v tomto ohledu hmotné hvězdy, které na konci svého krátkého života bouchnou jako supernovy, a tím do svého okolí uvolní spoustu energie. Ale na druhou stranu uvolněná energie, ať už z hvězdných větrů, nebo supernov, vede ke vzniku rázových vln, které mezihvězdný plyn nabírají, a tak ho zahušťují. Proto se nedá jednoduše říct, jestli vliv vzniklých hvězd omezuje, anebo naopak podporuje jejich další tvorbu. Nyní se zrovna snažíme přijít na to, zda výbuchy supernov mohou hrát důležitou roli při přenosu hmoty do centra Galaxie.

Projevuje se mezinárodní charakter astronomického výzkumu i na pracovištích Astronomického ústavu?
Cizinců u nás pracuje hodně, někteří zůstávají i několik let, nebo dokonce celý život. V Ondřejově působí vědci ze Slovenska, Polska, Srbska, Německa, máme tu také kolegy z Velké Británie, z Řecka, z Indie. Mezinárodní prostředí tady opravdu panuje a je to velmi obohacující.

Zakotvil naopak některý z českých astronomů natrvalo v Chile?
Dlouholetý pracovník Astronomického ústavu v Ondřejově Stanislav Štefl pracoval jako astronom Evropské jižní observatoře v Chile od roku 2004 do roku 2014, kdy bohužel tragicky zahynul při dopravní nehodě. Několik let v Chile působil také Petr Kabáth, který dnes stojí za projektem PLATOSpec. Řada studentů pobývala na různých pracovištích ESO v rámci stipendií na základě dohody mezi ministerstvem školství a Evropskou jižní observatoří.
Při stavbě Extrémně velkého dalekohledu jsou velmi žádaní inženýři všech možných oborů, několik českých inženýrů teď v ESO pracuje.

Těšíte se, že se zase zahledíte na jasnou noční oblohu v chilské poušti?
No jistě, naposledy jsem tam byla v roce 2019. Jako členka českého národního týmu ESON jsem se účastnila pozorování úplného zatmění Slunce z observatoře. Tehdy přijel na návštěvu i chilský prezident. Teď to s cestováním není úplně snadné, ale doufám, že se tam zase brzy podívám.

RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D.,

se narodila v roce 1972 v Krnově mna severní Moravě. Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu UK. Od roku 2000 působí v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR jako výzkumná pracovnice Oddělení galaxií a planetárních systémů. Od roku 2021 je českým vědeckým zástupcem v Radě Evropské jižní observatoře. Ve své práci se zabývá mezihvězdným prostředím v naší Galaxii a vztahy mezi hvězdami a mezihvězdným plynem. V roce 1999 obdržela Cenu Hlávkovy nadace pro mladé vědecké pracovníky, v roce 2005 získala Prémii Otto Wichterleho, kterou uděluje Akademie věd ČR vědeckým pracovníkům do 35 let. Věnuje se též popularizaci vědy, několik let vedla skupinu, která se
zabývala popularizací Evropské jižní observatoře. Zapojuje se také do popularizačních aktivit Astronomického ústavu v rámci Akademie věd ČR a je českou zastupitelkou Úřadu pro popularizaci astronomie Mezinárodní astronomické unie.